Kdykoliv vyplňujeme nějaký důležitý tiskopis, musíme se popasovat s kolonkou „státní příslušnost“. Její vyplnění se na první pohled zdá jednoduché, ale jste si opravdu vždy jistí, co přesně tam napsat? A jaký je rozdíl mezi státní příslušností, národností a státním občanstvím?

Státní příslušnost je vždy jen název státu, další alternativy se nepovolují.

Se svou státní příslušností operujeme často, obvykle při styku s úřady, při vyplňování daňového přiznání, při zařizování rodného listu dítěte či oddacího listu. A tak obvykle nepochybujeme – pocházíme-li z České republiky, jsme Češi, to je přece jasné. Jenže byrokracie je nemilosrdná. Do příslušné kolonky nesmíte napsat Čech/Češka, česká ani Česko (nedej bože Morava či Slezsko a jejich odvozeniny), vyplňuje se tam název státu, ke kterému příslušíte. Nejlépe tedy celý, nijak nezkrácený název – Česká republika, někdy lze využít i zkratku ČR. Pokud potřebujete kolonku státní příslušnosti vyplnit v zahraničním tiskopisu, užívejte mezinárodní název Czech Republic, uznatelné je i CZE.

Občanství je pod příslušností

Často se operuje i s pojmem státní občanství a mnoha lidem se to plete. Obojí je ovšem právně ukotveno, takže si můžete oba pojmy lehce ujasnit. Podstatné je, že státní občanství je užší pojem a spadá právě pod státní příslušnost. Až na výjimky je vaše státní příslušnost stát, ve kterém také máte občanství (v ČR jste občanem, pokud máte platný občanský průkaz). Hlavní rozdíl mezi občanstvím a příslušností je ten, že státní příslušnost zahrnuje i různé právnické osoby, které k danému státu přísluší. Občanství můžete navíc mít klidně dvojí, tedy ve dvou různých zemích, ale státní příslušnost máte jen jednu. Šířeji o problematice občanství hovoří i evropská legislativa, a to zejména v Evropské úmluvě o státním občanství (č. 76/2004 Sb.) a v Úmluvě o státním občanství vdaných žen (č. 72/1962 Sb.).

Národnost je volitelná

Třetím pojmem, který si mnozí pletou s výše popisovanými, je národnost. To je úplně specifický případ, protože národnost si volíte sami, nemůže vám ji povinně určit stát. Například Romové mají české občanství a jejich příslušnost je také k ČR, ale národnost mají romskou. Když se u nás usadí Asiat, může po čase získat občanství i místní státní příslušnost, nikoliv však národnost. Národnost je vaše osobní volba a v mnoha případech se vás na ni úřady ani různé instituce nesmějí ptát, aby nemohly být osočeny z případné diskriminace.

Zkratky

Vraťme se k hlavnímu tématu, a to ke státní příslušnosti. Pokud vypisujete svoji, zřejmě nemáte problém, ale může se stát, že se setkáte s cizincem, který svou příslušnost prokazuje nikoliv celým názvem svého státu, ale mezinárodním kódem daného státu. U některých často používaných jistě nebudete na pochybách (např. RUS, SVK, SWE či FIN) a jejich kompletní abecední seznam poskytuje například Ministerstvo vnitra ČR.

Ale existují i speciální zkratky, které neznačí žádnou konkrétní zemi, ale přesto se do kolonky státní příslušnosti ve výjimečných případech vypisují:

  • UNA – Agentura spojených národů
  • GBD – britská závislá území
  • GBP – britské chráněné osoby
  • GBS – britské osoby
  • GBN – britská zámořská národnost
  • UMI – menší odlehlé ostrovy USA
  • NTZ – neutrální zóna
  • XXA – osoba bez státní příslušnosti
  • — – osoba neurčené státní příslušnosti

Další články z rubriky

Štítky: , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.