Většina z nás, ať už jsme křesťané nebo ne, má povědomí o tom, že existuje nějaké Desatero božích přikázání. Kromě něho se v křesťanské tradici vyskytuje ale ještě jeden, velmi podobný seznam, a tím je Sedm smrtelných hříchů.

Jedním ze smrtelných hříchů je i nestřídmost.

V první řadě si řekněme, že „Sedm smrtelných hříchů“ není úplně přesné označení. Správně by se mělo říkat Sedm kapitálních či Sedm kardinálních hříchů. Proč? Nejde totiž o hříchy, za které Bůh trestá nejpřísněji a jsou tedy těmi nejhoršími (takové najdeme spíš v Desateru, kde se říká například nezabiješ či nepokradeš). Jde o soupis hříchů, které vycházejí z naší mysli, tedy hlavy (latinsky caput), a jde tak spíš o naše slabosti a to, čím se proviňujeme hlavně proti sobě.

Sedm smrtelných hříchů

Soupis Sedmi smrtelných hříchů je řazen podle jejich závažnosti a zahrnuje tyto:

  • Pýchu
  • Lakomství
  • Závist
  • Hněv
  • Smilstvo
  • Nestřídmost (někdy také označovanou jako obžerství)
  • Lenost

Pýcha

Je považována za vůbec nejhorší z hříchů a křesťané vyzývají k jejímu pravému opaku, k pokoře. Pýcha se vyznačuje tím, že se povyšujeme nad ostatní, považujeme se za důležitější, jedná se také o nadutost či domýšlivost. Jelikož ke každému z hříchů přísluší jeden z biblických démonů, který ji zosobňuje, u pýchy je to samotný Lucifer neboli Satan, který je takzvaným padlým andělem.

Lakomství

Lakota je stav, kdy se odmítáme o cokoliv dělit s ostatními, ať už se svými blízkými, s cizími lidmi či se svými protivníky. Podle křesťanské tradice bychom k nim naopak měli být vstřícní, pomáhat potřebným a být schopni se o vše dělit, ne se snažit hromadit majetek a peníze jen pro svou vlastní potřebu a potěšení.

Démonem spojovaným s lakomstvím je příznačně Mamon – o něm se můžeme dočíst už v evangeliích sv. Matouše či Lukáše a hodně se o něm mluvilo v době středověku, kdy byl považován za démona chamtivosti.

Závist

Jde o třetí nejtěžší hřích, charakteristický tím, že toužíme po majetku, úspěších či vlastnostech jiné osoby. Kvůli tomu se často dopouštíme krádeží, případně ubližujeme dané osobě, abychom se jejím vlastnictvím neoprávněně obohatili, případně jí uškodili a zbavili jí ho.

Démonem spojovaným se závistí je Leviatan, což byla mýtická vodní příšera. V Bibli se o Leviatanovi hovoří také jako o odpůrci Boha, tedy často jako o ďáblovi.

Hněv

Dalším v pořadí je hněv, tedy stav, kdy začneme cítit zlost či dokonce nenávist vůči jiné osobě, a to ať už kvůli nějakému jejímu vlastnictví, jejímu úspěchu či kvůli jejím špatným činům (a je jedno jestli vůči ostatním či vůči nám). Ať tak či tak, hněv je považován za špatný a měli bychom se ho vyvarovat a ovládnout ho, než ovládne on nás.

Démonem s ním spojovaným je opět padlý anděl Satan.

Smilstvo

Před smilstvem jsme varováni už i v Desateru božích přikázání. Jde o nevěru či svádění jiné osoby, pokud jsme sami zadaní, což je naprosto nepřípustné.

Démonem je zde Asmodeus, který je symbolem zla a negativních sil, a jde o démona, který ničí manželství.

Obžerství (nestřídmost)

Nestřídmost může mít různé projevy, proto je zde výstižnějším termínem obžerství, které odkazuje k tomu, že konzumujeme přespříliš jídel či nápojů.

Zaštiťuje ho Belzebub, který se někdy nazývá také knížetem démonů a nezřídka se toto jméno používá i pro samotného Satana.

Lenost

V křesťanství se o lenosti mluví nejen jako o neochotě něco dělat či neudělat to, co jsme si v dobré víře usmysleli, ale tento význam je spojován i s duchovní znechuceností. Přitom správný křesťan by neměl zahálet a měl by vždy konat to dobré a být činorodý.

Démonem lenosti je Belfegor, který má za úkol vnukávat lidem nápady, díky kterým mohou zbohatnout, a využívá přitom právě jejich lenosti.

Další články z rubriky

Štítky:

Tvůj komentář k článku

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.