V jednom nedávném článku jsme vám vysvětlovali, kdo komu dle pravidel etikety nabízí tykání. Nyní se podívejme na další problematickou oblast, ve které často váháme – kdo zdraví první. Někdy to neřešíme, protože v mnoha běžných situacích je to jedno. Ale jsou chvíle, kdy byste neměli chybovat – pochybení se pak totiž stává obrovským faux pas.

Společensky méně významný vždy zdraví toho významnějšího.

V různých společenských situací je vhodné umět dobře pozdravit. A nejde jen o to, kdo zdraví první a kdo druhý (i když vše se zde řídí jasnými pravidly danými etiketou), ale i o to, jaký pozdrav zvolit, koho všeho zdravit a co k takovému správnému pozdravu všechno patří.

Opačně než s tykáním

Pokud si ohledně pravidel zdravení nejste jistí, řiďte se jedním hlavním – jste-li muž, zdravte vždy a všude jako první. Většinou si s tím vystačíte. Jinak jsou pravidla pozdravů podobná jako při nabízení tykání – respektive zcela opačná. Tedy – jako první by správně měl zdravit společensky méně významný člověk toho společensky významnějšího, aby mu tak vyjádřil svou úctu a respekt. Muž tedy vždy zdraví ženu, podřízený nadřízeného, mladší staršího člověka. Ale může to být samozřejmě i mnohem složitější:

  • pokud jdete v páru (muž–žena) a potkáte někoho osamělého (ať už muže či ženu, starého či mladého), zdraví první tato osoba, ať už je společensky jakkoliv významná
  • pokud se setkají dvě stejně společensky postavené osoby – dva kolegové, dva muži, dvě ženy, na pořadí pozdravu nezáleží a první zdraví ten akčnější

Pozdravit první není hřích

Možná vám z těch společenských pravidel jde hlava kolem, a i když jste si dosud byli ohledně zdravení jistí v kramflecích, najednou se cítíte ztracení. Nemusíte. Zdravení se většinou neřeší tolik jako nabídka tykání, která je pro leckoho stále velkou neznámou. Takže pokud pozdravíte jako první, nikdo vám to nebude vyčítat a většinou si tím ostudu neutrhnete. Naopak je to slušnost, a když se slova ujmete první, váš protějšek to jistě bude kvitovat s povděkem.

Kolikrát zdravit

Problémem může být nejen to, kdo zdraví první, ale i zda zdravit hromadně všechny přítomné nebo každého zvlášť. Obvykle se to dělá tak, že pokud přijdete k menší skupině lidí, je vhodné pozdravit každého zvlášť, vhodné je každému i potřást rukou (je samozřejmé, že jako nově příchozí je zdravíte první právě vy). Pokud je v místnosti větší množství lidí, zdraví se obvykle jen jednou. Stejně to platí při odchodu z dané místnosti. Pokud se dostanete na společenskou akci, kterou pořádá někdo konkrétní, může vás tento člověk hned u vchodu přivítat. V tom případě zdraví jako první on vás a teprve pak vy jeho. Další lidi pak zdravíte podle toho, zda je znáte, nebo zda se s nimi chcete poznat, rozhodně se nemusíte zdravit se stovkou (ne)známých přítomných. A někdy stačí jen mávnutí či jiné gesto, nemusíte třicetkrát opakovat „dobrý večer“.

Co přidat k pozdravu

Co ještě dodat? Pokud chcete být úplně dokonalí, nezapomínejte na pevný stisk ruky při pozdravu, rozhodně zapomeňte na „leklou rybu“. Pokud se při pozdravu pousmějete, ničemu neuškodíte, spíš naopak, váš pozdrav je pak vřelejší a upřímnější. A samozřejmostí je také pohled z očí do očí.

Další články z rubriky

Štítky: ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.