Rozdíl mezi tykáním a vykáním se zdá být na první pohled jasný a většinou toto téma moc neřešíme. Každý má alespoň lehké povědomí o tom, kdy komu vykat a kdy ne. Ale snadno se můžeme dostat do zapeklitější situace, kdy začneme váhat. Kdo komu nabízí tykání? Lze ho odmítnout? A kdy to vůbec nedělat?

Etiketa o nabídce tykání hovoří jasně - přesto mnohdy váháme.

V první řadě si připomeňme, co nám o tomto tématu říká etiketa, protože tykání rozhodně není samozřejmé. Jistě, dokud jste děti nebo studujete, neřešíte to – v kolektivu si tykáte, dospělým a učitelům vykáte. Jenže ve světě dospělých je to o dost komplikovanější, a pokud se nechceme dopustit nějakého faux pas, měli bychom se v pravidlech tykání orientovat.

Tykání ve společnosti

Ve společnosti se řídíme hlavně následujícími třemi základními pravidly, založenými na jednoduchém, ale vždy platném principu: tykání nabízí osoba společensky významnější osobě společensky méně významné. Tykání tedy nabízí:

  • žena muži
  • starší člověk mladšímu
  • nadřízený podřízenému (zle se nehledí na věk ani pohlaví)

Tykání s kolegy

Zatímco v běžných situacích si snadno odvodíme, kdo komu tykání nabídne, ve firemním prostředí je to o mnoho složitější. Pokud nastoupíte do nového zaměstnání, měli byste se nejprve „rozkoukat“ a zjistit, zda si vaši kolegové vzájemně tykají či vykají a jestli si tykají či vykají s nadřízenými. Většinou si kolegové na stejných pozicích tykají, zvlášť pokud spolu v kanceláři tráví veškerý pracovní čas. Vhodné je tedy zpočátku vykat a počkat na nabídku tykání, případně ji po nějakém čase předložit kolegům, a to dle výše uvedených společenských pravidel.

Tykání s nadřízeným

Tykání s nadřízenými je velmi choulostivou záležitostí. Nikdy by ho neměl nabízet podřízený nadřízenému. Nadřízený se k tomu naopak odhodlat může, ale musí mít na vědomí, že pokud mu podřízení tykají, navazuje tím s nimi mnohem důvěrnější vztah. Dovolí si k němu pak mnohem více, snadno se v afektu nechají strhnout k vulgaritám a může tím utrpět jeho autorita. Ale na druhou stranu je pak tým mnohem stmelenější a vládne v něm přátelštější atmosféra. Vykání s podřízenými naopak naznačuje, že nadřízený nad nimi má autoritu, snadněji jim může vyčíst chyby a není na stejné rovni. Je tak na zvážení každého vedoucího pracovníka, zda svým podřízeným tykání nabídnout. Stejně jako musí očekávat jejich odmítnutí a nepranýřovat je za to.

Tykání v opilosti

Tykání by naopak ani jedna ze stran neměla nabízet v podnapilém stavu. Nejen, že si nemůžete dobře promyslet, zda tykání přijmout, ale po vystřízlivění vás to může přivést do velmi trapných situací – a co se na bujrém večírku zdálo jako skvělý nápak nemusí být už ve firemním prostředí žádoucí.

Alternativa – vykání a jméno

V mnoha firmách, kde si nadřízení nechtějí podřízené pouštět úplně k tělu a nabízet jim tykání, mají nastavenou jakousi alternativu. Zaměstnanci si vzájemně vykají, čímž si od sebe udržují odstup, ale zároveň se oslovují křestním jménem, nikoliv příjmením, což je zase sbližuje a značí to, že si nejsou cizí. Využívá se to hlavně ze strany nadřízených k podřízeným, někde i opačně. Ale pokud je na čase přejít k úplnému tykání, pak platí stále stejné pravidlo – s nabídkou musí přijít nadřízený. A podřízený může souhlasit, ale také nemusí (což je ale nutné vyjádřit diplomaticky a s náležitým zdvořilým vysvětlením).

Další články z rubriky

Štítky: , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.